Bubnový zásobník

Pojmem bunový zásobník označujeme velkokapacitní zásobník, které mají kulatý tvar. První "bubnový" zásobník navrhl Charles N. Tyler v roce 1853, ale i když byl tento design zaveden (a dokonce i několikrát nasazen v bojích) ještě na úplném počátku 20. století (u pistole Luger P08 se mu říkalo "sneččí zásobník"), do povědomí se dostal až daleko později. První zbraně které tento desing zpopularizovaly jsou bezpochyby americký samopal Thompson a sovětský samopal PPSh-41 Shpagin. Bubnové zásobníky se skvěle hodily pokud střelec potřeboval velkou zásobu střeliva bez nutnosti přebíjení. Proto je vidíme většinou u samopalů kde pomáhají kompenzovat velkou kadenci zbraně kompenzující (povětšinou) slabší ráže, nebo u kulometů, kde pro změnu pomáhají s udržením krycí palby.

S postupem času ovšem tyto zásobníky pomalu začaly mizet. Ostatně ani Thompsony druhé generace už nebyly schopné pojmou bubnové zásobníky a i když mnohé dnešní kulomety stále mívají zásobníkovou schránky v podobném tvaru, nejedná se už o zásobníky, ale schránky na nábojové pásy (což kompenzuje mnohé nevýhody). Proč tomu tak je? Bubnové zásobníky mají většinou velkou kapacitu nábojů a pomáhají zbraň "vybalancovat" o něco lépe než další velkokapacitní zásobníky. Mají ovšem i celou řadu nevýhod. Zaprvé přidávají na zbraň podstatnou váhu (jako všechny velkokapacitní zásobníky), ale kvůli svojí konstrukci jsou také mnohem náročnější na výrobu. Paradoxně největší nevýhody ovšem platí zejména pro vojenské využití (jinde tak velký problém nepředstavují), zásobníky totiž zabírají více místa než klasické varianty a na stejné ploše tak (byť ve velkokapacitním zásobníku) nesete méně střeliva (což je zejména při připevnění na nosič plátů problém).

Nevýhody bubnových zásobníků

• Velká kapacita zásobníku
• Rovnoměrné rozložení váhy

Nevýhody bubnových zásobníků

• Komplikovanější vnitřní ústrojí zásobníku
• Komplikované přenášení
• Méně střeliva v poměru k prostoru