Slovo kůže se používá jako synonymum ke slovu useň. Ve skutečnosti to ale není totéž. Pod pojmem kůže se skrývá surovina z kůže obratlovců – jejich tělní pokryv. Až zpracovaná kůže se nazývá useň.
Kůže je při správné péči materiál s velmi dlouhou životností. Výrobky z kůže je nutné pravidelně ošetřovat pomocí přípravků k tomu určených. Nejvhodnější jsou přípravky na bázi přírodních olejů a vosků. Kůže se nedá prát, pouze čistit speciálními přípravky anebo svěřit péči specializované čistírně.
Zpracovaná kůže se od dávných věků využívala na výrobu obuvi, oděvů a oděvních doplňků - klobouky, čepice a jiné pokrývky hlavy, opasky, rukavice. Dále na tašky, aktovky, kabelky, peněženky a různá pouzdra – například na telefony, na nože a další. Kůže nachází uplatnění i při vazbě knih, čalounění nábytku či v interiérech. Specifické využití má kůže při výrobě bubnů. Dnes je ale často nahrazována umělými materiály.
Podle toho, na co je kůže určená, ji dělíme na obuvnickou, oděvní, galanterní, technickou a také čalounickou.
Kůže se dělí i podle druhu zvířete, ze kterého pochází – hovězina, teletina, vepřovice, kozina, konina, jelenina, ale i reptilie (kůže z hadů) a další.
Jak se vlastně kůže zpracovává? Nejdříve se musí nasolit. Potom následuje namáčení – máčí se a pere z důvodu vyčištění a zbavení solí. Následně se louží v roztoku sulfidu sodného a vápna – odstraní se tak srst a vznikne tzv. holina. Následuje mízdření mezi soustavou válců, které odřežou vazivo a zbytky svalů. Potom nastává omykání mezi válci – odstraňují se tak kořínky chlupů. Následuje štípání, aby kůže měla všude stejnou tloušťku. Potom se odstraňuje vápno a tuky, kůže se zvláčňuje – dříve za pomoci tříslovin z kůry, od konce 19. století potom solemi chromu. Následuje ždímání, kterým se odstraňuje voda. Potom se kůže barví, maže – aby se kůže nelámaly. Následuje vyrážení (hlazení) za účelem vyhlazení vrásek. Potom se již kůže suší, postřikuje lakem proti vlhku. Následně se leští, žehlí a měří. Potom je již připravená k výrobě kožených výrobků.