Polyvinylchlorid, zkráceně PVC, je třetí nejpoužívanější plast na světě. Vyznačuje se snadnou zpracovatelností téměř všemi základními postupy, jako je válcování, vytlačování, vstřikování či vyfukování. Zároveň disponuje značnou chemickou, biologickou i tepelnou odolností.
Své využití si polyvinylchlorid našel především ve stavebnictví, ale také v polotuhých a elastických výrobcích, jako jsou ochranné rukavice, kabely, podlahové krytiny, hadice, dýchací masky, zdravotnické vaky atd..
Při jeho výrobě hrozí úniky různých prvků, jako je toxický chlór či monomer vinylchlorid, jenž je karcinogenem který vyvolává zvláštní typ rakoviny jater. Výrobu polyvinylchloridu také doprovází vznik toxických dioxinů. Při správném zacházení lze výrobky z polyvinylchloridu považovat za neškodné, jako tomu je u většiny ostatních plastových výrobků.
Zásadním problémem PVC jsou jeho požárně-technické vlastnosti. Při jeho tepelném rozkladu vzniká chlorovodík, který je již při velmi malé koncentraci zdraví nebezpečný. Pokud dojde k jeho interakci s vodní párou, vytvoří koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou, která působí korozivně na kovové konstrukce. Právě proto musí být na místech s vysokým rizikem požáru užívány například elektrické kabely bez PVC.
Dalším problémem je samotná likvidace PVC. Dochází-li totiž k jeho spalování bez řádně přizpůsobené technologie, tak při svém hoření emituje škodlivé látky.